POD ŠIRÝM NEBEM

Galerie v Tengenenge

V České republice v posledních letech sílí poptávka po africkém umění. Spousta lidí se nespokojí s pásovým prodejem laciné výzdoby domů a bytů, ale snaží se přinést do svých domovů, nebo domovů blízkých, kousek přesažnosti, která se nemění s časem, ba naopak dostává více významů a vyvolává spoustu otázek v průběhu let.

Maudy Muhoni, umělkyně z vesnice Tengenenge

Díky stávající práci jsem měla možnost účastnit se v červenci zahájení výstavy obrazů a soch ze zimbabwské vesnice Tengenenge. K mému překvapení není tato vesnice žádným nováčkem na poli sochařského umění, ale může se chlubit již více než padesátiletou tradicí. Během celodenního programu tančila skupina ze Zimbabwe typické africké tance a umělkyně Maudy Muhoni předváděla práci s kamenem. Kámen, který sochaři používají, je většinou hadec (serpentenit). Jeho barva je různá, od olivově zelené po hnědou až černou. Sochaři umí mistrně využít přechody odstínů těchto barev a začlenit je tak do celistvého pojetí sochy. K těžbě nepoužívají moderní techniku. Použitím výbušnin by se kámen narušil a poté v průběhu tvorby sochy by celá práce mohla přijít vniveč. Typickým nástrojem k opracování kamene je majzlík, palička a kamenické kladívko, kterým se dotvářejí jemnější rysy. Umělci také umí pracovat s povrchem soch. Nejdříve se povrch vyhlazuje rašplí a pilníkem, poté plochým pilníkem a nakonec brusným papírem. Hotová socha se posléze nahřívá u otevřeného ohně a plochy, které chce mít umělec lesklé, napustí voskem. Ten se doslova vpije do kamene a původní šedý odstín barvy ztmavne, přičemž vynikne zajímavá struktura a třeba i žilnatost.

Historie

Prvními, kteří ve 20. století v Rhodesii začali podporovat výtvarnou tvorbu místních černošských obyvatel, byli křesťanští misionáři. V roce 1940 otevřel kněz Canon Edward Paterson v misii Cyrene základní školu pro černé chlapce. Ve škole se žáci učili kromě základní výuky i pěstování plodin, budování obydlí, ale také řezbářství, kreslení, malbě a později i sochařství. V roce 1953 Canon Paterson odešel z misie, ale až do své smrti v roce 1974 nadále vyučoval výtvarnému umění. Otec Hans (John) Groeber založil v roce 1948 misii Serima, ve které vyučoval v 50. a 60. letech především řezbářství a kresbu. (viz www.africkesochy.cz)

Poté, co Rhodésie vyhlásila nezávislost na Británii, došlo v zemi ke spoustě změn a také sankcím. Jedna z nich se týkala zemědělců, kteří nemohli vyvážet své produkty ze země, a tak jejich živnost upadala. Mezi takové patřil i nadaný Tom Blomefield, který vlastnil tabákovou farmu a měl na starosti spoustu zaměstnanců. Tato nová situace ho donutila k zamýšlení se nad tím, co bude dál. Tom začal se svými dělníky vytvářet první sochy, až vznikla první sochařská vesnice. Lidé z okolních farem přicházeli a zkoušeli práci s kamenem, kdo měl alespoň špetku talentu, pokračoval v tvorbě dál a usadil se ve vesnici. Ředitel národní galerie, McEwen, při shlédnutí uměleckých kousků byl naprosto nadšený a přijal vesnici pod svou ochranu, a tak vše začalo nabírat nový směr.

Nářadí potřebné pro práci sochaře

Život v dnešním Tengenenge se díky ekonomické krizi vrátil k počátkům. Drahá elektřina donutila místní řídit se hlasem přírody, práce od svítání do soumraku, kterou znali již dávní předkové. Každý umělec má svůj styl a rukopis a často i téma, které se opakuje. Někdo neustále tesá ženy, jiný zas zvířata. Motivy soch jsou z každodenního života, proto mohou oslovit každého. Já osobně jsem zvolila jednu z menších soch jako dárek pro svého tatínka k pětapadesátým narozeninám.

Umělec žije se svou rodinou ve vsi nebo v okolí. Osobně bych chtěla zažít atmosféru tohoto místa, které je považováno za největší galerii pod širým nebem. Více o umělcích, sochách a obrazech se můžete dozvědět skrz odkazy na konci článku, nebo můžete navštívit ZOO ve Dvoře Králové či České muzeum stříbra.

Africké umění; Zoo Dvůr Králové; České muzeum stříbra; Africké sochy

Zdroje fotek: Zoo; Africké sochy