V úterý 23.11.2010 jsem navštívila budějovický kulturní dům Metropol. Z nudy a chmur všedních dní mě naprosto svěže vyvedl swingový orchestr Ondřeje Havelky, Melody Makers.
Přijíždím z Deštné u Červené Lhoty. V 18:30 jsem v bytě v Českých Budějovicích, převlékám vlhké kalhoty a přemýšlím, jak se stylově vymódit. Vítězí starorůžová sukně, hnědé lodičky s antistresovým podpatkem, svisle pruhovaná bílo-zlatá košile a hnědé sako. Decentní nalíčení, zvýrazněné oči. Kabelka ze secondhandu s květinovou výzdobou a béžový kabát po kotníky od babičky. Už mě vůbec netíží, že se mnou neměl kdo jít.
Zamykám byt. Rovnám svá pokřivená záda a vydávám se směrem k Metropolu. Mé sebevědomí roste. V duchu si myslím, jak si ten večer užiju a utvrzuji se, že nebudu hledět na to, jak na mě kdo kouká. Přebíhám silnici mimo přechod. Na hlavě mám tmavomodrou čepičku ála třicátá léta a kolem krku černovínový šál. Za pět minut to vypukne. Mladík na schodech trhá vstupenku a to už si to šinu ve svém staro-chic-módním kostýmku. V předsálí slyším nějaké zvuky.
Pan Havelka a ještě pět hudebníků stojí v předsálí a zvou hosty do sálu svou stylovou muzikou. Poklepávám si do rytmu svou antistresovou lodičkou a najednou kolem mě ani noha. Pan Havelka mě zbystřil a s výrazem starého mládence se na mě usmál a pokynul mi. Nu, tak jsem se taky usmála, sklopila cudně zrak jako v těch starých filmech, řekla dobrý večer, narovnala se a odkráčela na své místo.
Na tváři ruměnec a jakési uspokojení. Představuji si, jak žiji v té době let třicátých a nezajímají mě žádné světové problémy, jen si tak pluji po parketu v pevném sevření galantního muže těch let. Ano, pevné taneční sevření a né nějaké leklé ryby, které byly u nás v tanečních. Toto lehké trauma mě provází dodnes. Člověk, tedy já, ani těm mládencům nemohl facku dát, když upřeně hleděli do decentního výstřihu, protože oproti mým 179 centimetrům byli tak malí, že ani výš nemohli hledět.
Trošku mě zaskočila píseň k mé osobě Vendelíne, co děláš, ale hnedle to páni muzikanti napravili písní Hm, hm, ach ty jsi úžasná a celý večer tak krásně plynul.
Swing, swing, swing.
Dostali jsme se i do New Orleans. Jediné, co mi chybělo, byl prostor pro tanec, nebo alespoň pohodovější posezení formou malých stolečků.
Pánové byli úžasní.
Více o této hudbě a interpretech se můžete dovědet na těchto stránkách.
"starorůžová sukně" - oslava návratu 'ztracené dcery?' :-D
Hezky napsáno, zasmála jsem se :-)
ano,ano - jen co jsem ji našla ve své haldě prádla, vrhla jsem se na ni znamenitě a byla to jasná volba - Vendy vzala sukni na koncert :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.