Habermannův mlýn

Stává se národním folklórem, točit filmy na pozadí druhé světové války (Protektor). Mnoho z nich je výborných (Musíme si pomáhat), některé pohladí na duši (Želary), u jiných se brečí (Tmavomodrý svět). Podání těchto filmů je jiné než ve světě. Nejsou akční, nejsou brutální, neukazují masu lidí s pistolemi. Je v nich jiné kouzlo. Skvělý příběh jednoho člověka, netradiční podání, obyčejné problémy, nepřikrášlené bitvy.

Film Juraje Herze chce jít jinou cestou. Nevyšlapanou. Chce ukázat drábky našeho mírumilovného národa. Chce zobrazit kontroverzní poválečné vysídlování německých obyvatel.

Celý příběh je spjat s majitelem pily Augustem Habermannem. Je to idilický život. Dostatek peněz, velký dům, prosperující závod, krásná Češka židovského původu, přátelé. To by ovšem nesmělo Německo začít válku. Jenže co v Sudetech? Mnoho lidí Němce vítá. Hajlují. Sláva vítězství. Osvobození. Habermann je netečný. Vypadá to, že je mu to jedno. Ostatně je taky Němec. Jeho kamarád Březina je Čech. Tomu Němci vadí. Je to vlastenec. Habermann však po čase zjistí, že Němci nejsou tak dobrými obchodními partnery jako Češi. Obvzláště jeden- esesák Kozlowski. Jeho specialitou jsou nečekané výjezdy do mlýna s nejasnými cíli. Nejprve chce obilí, pak nějáké letáky, pak se chce podívat na Habermannovu ženu, jednou si udělá jen takovou exkurzi po statku a jindy tam je, ani nevíme proč. Kozlowski si mlýn doslova „zamiluje“.

Postupně začíná příběh nabírat jednu tragédii za druhou a vše spěje k tragédii největší. Je to tak explicitní, že ve 2/3 filmu dokážeme odhadnout kaňec filma. Překvapí nás jen malé, otevřené komornější situace, které se najednou nesmyslně objeví, nesmyslně vyřeší nebo nevyřeší a skončí tak rychle, jako začaly. Nakonec vítězí peníze, prospěchářství, drzost a zbabělost. A odsun? Je působivý.

Trailer slibuje hodně (//www.youtube.com/watch?v=6Ai1ltKbhmU). Mocná zbraň Čechů-hudba je impozantní. Milostná scéna tam také je. Film je dokreslen krásnými tmavými barvami, aby dostal to tragické vzezření. Kde je tedy problém? Příběh, herci, dialogy, historické výmysly, střih. Je toho hodně. Jenom samotný odsun Němců by stačil na jeden celovečerní film a tady je popsáno sedm let (ještě k tomu válečných). Příběh je dost často nelogický, situace jsou až úsměvné. Náhody jsou moc velké. Bratr Habermanna se vrací lazaretním vlakem do Německa, vlak projíždí přes malou vesničku v Sudetech a zrovna je spatřen Habermannovou ženou, která bratra zachrání. Nebo řeší se nějáký problém a najednou střih a řeší se jiný problém, který je velice podivný. Celý film působí uměle, nereálně, v tom je zakopán pes. U dialogů se musím občas smát. „Ty seš bohatej. V tom je ten problém,“ říká Březina. „O to teď nejde,“ reaguje Habermann.

Dále, co historie? Historici musí plakat. Vatikán pomáhá esesákům, systematici Němci neví, že žena Habermanna je Židovka, atd. Je tu zobrazeno mnoho problémů. Každou minutu ve filmu nastane jeden. Březina nemůže mít dítě, někdo vydá protiněmecké letáky, někdo někoho zastřelí, Habermann má málo obilí, Habermann má hodně zlata, Březina chce opravit střechu hájenky. Pořád se řeší nějáké nové věci a ty staré zůstavají nevyřešeny. Film prostě není pěkný a to je u takového Pana režiséra dost zásadní. Kde jsou ty umělecké filmy? (Petrolejové lampy, Spalovač mrtvol, Upír z Feratu, Panna a netvor). Kde je ten cit, ta pravdivost, ta lehkost? (//www.youtube.com/watch?v=mP6pO3m_HEI). Vše chybí.

Nezlobte se na mě, ale tento film se nepovedl. Je to agónie, nesoulad. Chybí provázanost. Cením si však toho tématu, to je jediné plus.

Drama

Česko / Německo / Rakousko, 2010, 104 min

Režie: Juraj Herz

Hrají: Mark Waschke, Karel Roden nejml., Ben Becker, Hannah Herzsprung, Radek Holub, Wilson Gonzales Ochsenknecht, Zuzana Kronerová, Jan Hrušínský, Franziska Weisz, Andrej Hryc, Oldřich Kaiser, Martin Stránský, Martin Sitta, Erika Guntherová, Jaromír Dulava, Václav Legner, Klára Cibulková, Zdeněk Braunschläger, Veronika Gajerová, Michal Pavlata, Petr Drozda, Martina Hudečková