Rossini nestíhá - Popelka v NDB

Kulturní rubrika se poslední dobou jenom hemží klasikou a ani tentokrát tomu nebude jinak. Popelku v různých obměnách znali už v antice a až do dnešní doby se dočkala mnoha literárních, divadelních, operních, baletních a bezpochyby i jiných zpracování. V Národním divadle v Brně se teď hraje jako opera La cenerentola od Gioachino Rossiniho a stojí za to trošku zapátrat po tom, kdo to ten Rossini byl, jak Popelku vlastně tvořil a co je nového právě v brněnské inscenaci.

Rossini (1792) zdědil hudební talent po rodičích a už v 18 dostal první zakázku na operu. Její velmi dobré přijetí odstartovalo Rossiniho úspěšnou operní kariéru. Že to ale nebyly vždy perly a že na komponování neměl vždycky dostatek času, svědčí i to, že za svůj život napsal neuvěřitelných 49 oper! Nejznámější je asi Lazebník sevillský a hned za ním prý právě Popelka. Rossini psal na objednávku a ani Popelka nevznikla jinak. Zadání znělo - opera pro římskou karnevalovou sezonu 1817.

Karnevalová sezona tradičně začínala 26. prosince a Rossiniho opera měla být uvedena asi za měsíc po jejím zahájení - 25. ledna. Rossini inscenoval své opery po celé Itálii a do Říma přicestoval až těsně před Vánoci. Už tak by se zdálo, že na napsání a nacvičení nové opery zbývá hodně málo času, ale když je špatně, může být vždycky ještě hůř. Připravené libreto neprošlo cenzurou a Rossini musel tedy na poslední chvíli začít úplně od začátku. Spolu se svým přítelem Ferrettim vymyslet námět, podle něj potom libreto, podle libreta mohl začít komponovat a ještě muselo zbýt trochu času na nacvičení s místním operním souborem. Ve svých pamětech Ferretti píše: "V den vánoční Rossini obdržel úvod. Kavatina Dona Magnifica dorazila na den sv. Štěpána a duet pro tenor a soprán o den později. Stručně řečeno – napsal jsem verše za 22 dnů a Rossini hudbu za 24. Vynikající duet v Cimarosově stylu pro dva buffi byl dokončen večer před premiérou opery a zkoušen dopoledne a o přestávce po prvním dějství.“

Navzdory tomu, v jakém stresu opera vznikala, bylo libreto i hudba provedeny výborně a Popelka sklízela úspěchy nejen v Římě, ale i po celé Itálii a později i v Paříži, Vídni a jinde. Po celé 19. století zůstala nejoblíbenější a hojně inscenovanou Rossiniho operou, ve století 20. ale její obliba upadla, protože bylo obtížné najít dobré interprety náročných pěveckých partů. Dnes je ale Popelka znovu na výsluní a zpívají ji hvězdy operního nebe, např. Cecilia Bartoli.

Ale proč by měl člověk jít právě na brněnskou inscenaci Popelky? Vždyť opera je to už od pohledu klasická a ničím nepřekvapující... Omyl! Mladý režisér Rocc ji pojal velmi moderně – je svěží, hýří byrvami, komunikuje s diváky. Výtvarně se inspiroval pop-artem a zároveň se mu podařilo vytvořit z jednotlivých postav tak trochu figurky, z nichž každá má svoji "řeč gest". Například jedna z hlavních postav se stala nezaměnitelnou napodobeninou popové ikony. A kdo by se snad bál dlouhých nezáživných árií, bude mile překvapen, jaký má opera spád a kolik se toho dá při zpívání zahrát a sdělit :)