Od krku po prsty nedotknutelní

Filmová novinka v českých kinech.

Je tomu právě týden, co jsem seděla u počítače stejně jako dnes a přemýšlela o spoustě zajímavých věcí a utíkala se k různým zdánlivě nereálným myšlenkám. V pondělí 4.6.2012 jsem si, upozorňuji legálně, stáhla úžasný film ve francouzštině s titulky. Že to opravdu stálo za to, se můžete dozvědět o pár řádků níže.

Nedotýkej se mě!

Podnadpis už vám možná napověděl, ale i tak vás chci ještě trochu zmást. Máte pravdu, že článek nepojednává o verši skotského básníka Williama Dunbara, který do úst Anně Boleynové vložil tato slova: „Noli me tangere, já patřím císaři. Ač krotká zdám se, mě zkrotit se nezdaří … “ I tak jsem se pokusila zkrotit jeden filmový počin, který mě velmi potěšil o to více, že jsem na něj narazila čistě náhodou. Více o Williamu Dunbarovi, o kterém tento článek vůbec není, lze dohledat zde.

Intouchables

Tím se pomalu dostáváme k jádru pudla, tak i k francouzskému filmu Nedotknutelní, který je teď novinkou v nejednom sálu kin. V hlavních rolích se představili mně neznámí herci, možná proto, že francouzské filmy moc nesleduji. François Cluzet v roli ochrnutého a bohatého aristokrata Philippa pořádá výběrové řízení na svého asistenta. Mezitím živelný mladík z předměstí Driss (Omar Sy) hledá práci, respektive nehledá, ale stačí mu získat jen tři potvrzení o tom, že ho odmítli, aby dostal podporu. Svým spontánním výstupem Philippa zaujme, ten mu proto dává šanci, nebo spíše výzvu, se poprat s prací tak velmi specifickou. To, že se toho Driss ujme se vší vervou a přirozeností, není překvapením. Philippe konečně může zažít, že není neustále litován, ale přijímá Drissův humor, a tak možná nalézá i smysl dalšího života. Nic jiného mu totiž nezbývá, protože ani zastřelit se nemůže … Během filmu také nenásilnou formou odkrýváme osudy životů těchto dvou hrdinů, ale i střet různosti nejen sociální, ale i hudební. Driss odkojený moderní hudbou a Berry Whitem dokáže rozvířit aristokratické smýšlení Philippa, který je zastáncem klasiky – Vivaldiho, Berlioza, aj. Film byl natočen podle skutečnosti a je hezké vidět, jak střet dvou naprosto odlišných lidí může změnit od základů život a že možná, když druhé bereme vážně i s trochou té nadsázky, je život o dost zábavnější a je se na co těšit.

Musím říct, že od začátku do konce jsem se smála a přitom mi to nepřišlo trapné. Na konci jsem byla i trochu dojatá, ale jenom trošku, aby se neřeklo. Film doporučuji v originále s titulky. Francouzština je krásný jazyk a téma není otřepané.

Roku 2012 získal Omar Sy ocenění César jako herec v hlavní roli. Dovedu si představit, že nejedna z holek se do úsměvu tohoto sympatického černocha zamiluje. Rozhodně se mi na jeho hereckém výkonu líbila tvárnost a citové rozpětí. Od největšího drsňáka po zodpovědného přítele a hlavně ten humor … tout simplement incroyable ... (napověděl google překladač :-)) Osobně si myslím, že každý si v tomto filmu může najít své. Muži jistě nepohrdnou pěkným fárkem a jistou drsností mladého hrdiny a ženy na druhou stranu ocení romantické vyústění, ale i vtip.

Co na to na CSFD?

Značka CSFD značí Česko – slovenskou  filmovou databázi, kam se můžete zaregistrovat, a tak komentovat nespočet filmů a tím se podílet na jejich hodnocení. Více na www.csfd.cz.

„Na kontrastech povah a prostředí postavená komedie, která víceméně jenom přemýšlí nad tím, že by byla i sociálním dramatem. Hraje se vyloženě na jistotu. Zápletka je pravidelně oživována drobnými konflikty, přílišnému zpomalení a tedy nudě a s ní souvisejícímu divákovu přemýšlení brání také montážní sekvence. Jen občas se komediální odlehčování situace vymkne kontrole (klipově sestříhaná taneční scéna) a dochází k narušení příjemného dlení na povrchu reklamně neškodných obrázků. Lék na krize všech typů, je to i tak bezkonkurenční.“ (uživatel Matty)

Kdo se chystá do kina? ;-)