Dialog vědy a víry podle Marka Orka Váchy

Když známý kněz, biolog a bioetik v jedné osobě – Marek Orko Vácha – vydal na podzim minulého roku novou knihu, zaradovala jsem se. Ani lehce kostrbatý název „Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis“ mě neodradil, ačkoli mi měl napovědět dvě důležité věci. Zaprvé, název podrobně vystihuje obsah knihy. A zadruhé, tato kniha je (nejen méně poetickým názvem) odlišná od předešlých Váchových knih.

Nevíte-li, co odpovídat na výroky typu „Bible není pravdivá, protože se neshoduje s vědeckými poznatky“, popřípadě „Křesťanství se neshoduje s evoluční myšlenkou, protože v Bibli je svět stvořen za šest dnů“, pak si přečtěte tuto novou Váchovu knihu. Jejím hlavním tématem je totiž vztah vědy a víry.

Má pravdu věda nebo víra? Marek Vácha přesvědčivě píše, proč je tato otázka bezpředmětná. Jeho hlavní argument je jednoduchý: věda a víra se dívají na svět jinou optikou, proto je jejich výklad odlišný a nesrovnatelný. Pravdu nemá buď vědecká obec, nebo náboženství, protože tyto dvě oblasti nemůžeme porovnávat. Věda i víra používají naprosto jiné metody poznání, jsou zaměřené na jiné skutečnosti. „Věda popisuje mechanismy, jakými se příběh našeho vesmíru odvíjí, teologie se snaží pochopit, jaký má náš příběh smysl,“ shrnuje tuto rozdílnost Vácha. Věda a víra si tedy neprotiřečí, pouze zkoumají odlišnou část světa. To je také důvodem, proč není rozpor mezi věřícím a vědcem, což ostatně ztělesňuje samotný Vácha.

Foto: Tomáš Krist, z přebalu knihy

Jak jsem zmínila již v úvodu, kniha je napsána opravdu jiným stylem než všechna ostatní Váchova díla. Jedná se spíše o akademický text, nechybí poznámky, odkazy na zdroje či logická struktura textu. A název knihy opravdu plně vystihuje její obsah. Vácha nejdříve shrnuje, co se skrývá za pojmy „věda“ a „víra“, poté probírá výše zmíněnou argumentaci o vztahu vědy a víry. V další části se pak vypořádává s evolucí – zřejmě nejčastěji zmiňovanou třecí plochou mezi závěry vědy a víry. Tato část knihy je sice zajímavá, leč argument o odlišných metodách a cílech bádání je omílán stále dokola. Pokud se o vztah vědy a víry zajímáte, pak budete závěry již předem znát a nic nového se nedozvíte.

Jestli vás tato problematika nijak netíží, radši se po úvodu vrhněte na část o Bohu a první kapitole Genesis. Ty jsou totiž naplněny myšlenkami, které zaujmou i bez četby ostatních částí knihy. Pro mě osobně byly opravdovými klenoty plné inspirace. Po přečtení kapitoly o Genesis, v níž Vácha vychází zvláště z myšlenek židovských teologů a filosofů, pro mě dostala první starozákonní kniha úplně nový rozměr.

Celá kniha je prodchnuta jednou zásadní myšlenkou. Jelikož mezi vědou a vírou není žádný rozpor, pak by věřící mohli (a podle Váchy dokonce měli) být otevřeni vědě a jejím závěrům. Jak shrnuje Vácha na závěr své knihy: „Věřím, že umění se může stát formou modlitby, a věřím, že i vědecké bádání se může stát modlitbou. Člověk, má-li být hoden svého jména, musí nutně vytvářet umění a musí se nutně věnovat vědě, z touhy po poznání, jak je vesmír okolo a vesmír v něm zařízen, a zároveň občas musí zaklonit hlavu, podívat se na nebe a ptát se po důvodech své existence a nechat v sobě rezonovat probuzené vědomí odpovědnosti.“

Marek Vácha: Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis. Brno: Cesta, 2014.

Zajímavý rozhovor s Markem Orkem Váchou, kde se mimo jiné dotýká i témat probíraných v této knize, najdete na muni.cz.