Bylo, nebylo

9. 11. 2014 21:59
Rubrika: Akce | Štítky: výročí 17.listopadu

 

V listopadu tomu bude 25 let, kdy jsme prožila sametovou revoluci, kdy se začal budovat svobodný stát. Je mi 43 let a byla jsem posledním ročníkem, který maturoval za totality.

Co bylo? Chleba stál 4,20 a mléko 2Kč, ovšem tatínek měl plat 3600Kč. Jogurtů byly tři druhy - bílý, pak jeden s jahodovou a druhý s meruňkovou marmeládou na dně. Byly fronty - skoro všude a na všechno. Když jsem byla na střední škole, byly nedostatkovým zbožím menstruační vložky. Vydávalo se jen omezené množství. Banány a pomeranče nebyly běžně v obchodech. A když už banány dovezli, dostávali je rodiče na počet dětí. Neměli jsme doma ani pevnou telefonní linku. Když bylo něco nutně potřeba, chodili jsme telefonovat do zahradnictví. Hodně oblečení maminka šila doma, nebyl žádný výběr a navíc to bylo drahé. Nejedli jsme zeleninové saláty, jen hlávkový. Neznali jsme vůbec kečup ani hranolky. Z dětství máme jenom pár fotografií. Vůbec nebylo běžné, aby lidí měli foťáky doma. Chodila jsem do Pionýra, a pokud byly schůzky v pátek, hnala jsem pak do kostela. Na modlitbu jsme se scházeli tajně. Měli jsme spolčo a jezdili na chaloupky. Ve škole byl důležitou funkcí nástěnkář a nástěnky se dělali hlavně k politickým tématům. Dodnes si proto pamatuji, že prezident Husák měl narozeniny 10.ledna. Existovala soutěž O zemi, kde zítra již znamená včera. Víte, o jakou zemi šlo? Vyhrožovali nám, že když nás dá maminka na nábožesntví, tak bude muset opustit práci učitelky v mateřské školce. Pokud přijel nějaký kněz, scházeli jsme se nenápadně u někoho doma. Tatínek poslouchal v rozhlase vysílání Hrasu Ameriky a Vatikán. Tato vysílání byla rušena rušičkami, aby je lidé nemohli poslouchat. Na střední škole jsem chodila do kostela tajně. Byly jsme dvě věřící ve třídě - Květa, svědkyně Jehovova, a já, katolička. Na nové knížky se stály fronty. Spousta herců nemohla hrát a někteří zpěváci veřejně vystupovat. Existovali církevní tajemníci a kněží potřebovali souhlas k duchovenské činnosti. Bez tohoto souhlasu si museli hledat civilní zaměstnání. Byli voláni k výslechům. Studenec byl černou ovcí okresu Semily. Vědělo se, že tam hodně lidí chodí do kostela. Do SSM - socialistický svaz mládeže jsem vůbec nechtěla vstoupit. Spolužačky mě ale zvolily předsedkyní třídy a já se poté dozvěděla, že neexistuje předsedkyně třídy, jen předsedkyně třídní organizace SSM. Bylo mi do breku. Za víru se mi spolužáci smály. Maturitní zkouška ze zeměpisu byla z NDR - to prosím byla Německá demokratická republika. Vyráběly se tam trabanty. Povinně jsme maturovali z ruštiny - vytáhla jsem si otázku Otázky, které znepokojují současného mladého člověka a mluvila o studené válce, plynovodu Sojuz a ropovodu Družba. Na dovolenou jsme jezdili mnoho let po sobě do Voděrad u Turnova do chatek. Tam ale byla prima parta, tak mi ani nikdy nepřišlo divné, že nejedeme k moři.

Velkou událostí se stalo svatořečení Anežky české v Římě. Revoluci jsem prožívala nadšeně, to už jsem pracovala v Jilemnici na poště. První měsíce a roky jsme byli velmi nadšeni ze získané svobody. Začala se tisknout křesťanská literatura, mohli jsme se svobodně scházet, z exilu se vraceli pronásledovaní Češi. Mně bylo teprve 18 let, ale jak šťastní byli třeba moji rodiče, kteří velkou část života v totalitě prožili. Byla to úžasná eufórie. Už jsme z ní za těch čtvrt století vystřízlivěli, ale pořád je za co děkovat. Ano, děje se i dnes mnoho bezprácí, ale to základní máme - možnost svobodně cestovat, vzdělávat se, vyznávat víru, svobodu slova a shromažďování. Jsem moc ráda, že jsem se mohla dožít svobody a demokracie a vlastně i za to, že mám s čím srovnávat.

9.11.2014

 

Sdílet

Komentáře

Heléné 17.listopadu 1989 jsem měla rok a měsíc, takže si z revoluce moc nepamatuju :-D Ale když se dívám na záznamy v tv, jak pěkně P. Václav Malý hovořil k lidu, že se tam s ním celý národ modlil, aby to všechno proběhlo v klidu...Nikdy se neubráním dojetí :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka