Barevná Ostrava plná hudby

25. 7. 2013 14:54
Rubrika: Akce | Štítky: festival , colours-of-ostrava , ostrava , hudba

 

Hned ze začátku se vám musím přiznat – toto není pokus o recenzi nebo objektivní reportáž. Poreferovat vám o mezinárodním hudebním festivalu Colours of Ostrava bez emocí, suše vyjmenovat kapely, které tam letos hrály, a přidat pár čísel o úspěšné návštěvnosti – to by mě stálo příliš sebezapírání. Colours jsou pro mě srdeční záležitostí toho nejtvrdšího kalibru. To jen na úvod, aby bylo jasno.


Letos jsem byla na Colours už osmý rok a vnímám, jak je každý ročník odlišný. Záleží na spoustě faktorů, např. s kým tam jdu, jaké je počasí, jak moc mám energie, apod. Důležité ale je, že základní věci se nemění. Těmito charakteristikami Colours, které tvoří jejich krásně specifickou atmosféru, jsou:

Naplněný program

Kdysi jsem napsala, že Colours jsou nejbarevnější festival, jaký si dokážete představit. A pořád si za tím stojím. Nemám ráda fráze typu „z našeho programu si vybere každý“, ale tak trochu si myslím, že pro Colours by to mohlo platit. Důležité je nebýt smutný z toho, že nestihneš všechno, co chceš vidět! Na programu totiž nejsou jen kapely různorodých stylů, ale také divadla (nikdy nezapomenu na Hrdého Budžese), workshopy (už umíš tančit flamenco?) a přednášky (letos jsem se dozvěděla o tom, jaké to je cestovat po Africe za šamany) či filmy.

Stylový a dech beroucí areál

Již druhý rok se Colours odehrávají v unikátním areálu Dolní oblastí Vítkovic. Hudbu si tak užíváte s pohledem na monstrózní rezavějící konstrukce, proplétáte se mezi cihlovými budovami, z jejichž vrcholků rostou břízy, a to vše ve stínu masivních trubek a důstojně se tyčících vysokých pecí. Pro mě, jako rodilou Ostravačku, není panoráma Vítkovic nic nového, ale i tak mě areál nepřestává překvapovat.

Areál Dolní oblasti Vítkovic. Foto: Petr Piechowitz

Letos byl navíc areál mnohem vymakanější než minulý rok. Nechyběla tráva i lavičky na sezení, spousta milých zákoutí, lepší povrch na chození a tančení a hlavně - jen jednou za čtyři dny jsem čekala frontu na záchod! Fakt jich byl dostatek.

Překvapení a „och“ okamžiky

Nic si nedělej z toho, když neznáš všechny kapely na Colours. Na webu jsou důkladně popsány, můžeš si pustit videa a vytvořit si svůj vlastní denní program. Zároveň ale všem doporučuji nezahazovat kapely, které neznáte.

Na Colours jsou totiž stejně tak krásné okamžiky, kdy si se svým oblíbeným interpretem zpíváš známou písničku, jako ty, kdy tě naprosto dostane tobě neznámá kapela. V obou případech se můžeš lehce dostat do „och“ okamžiku, kdy se ti zdá, že cítíš čirou radost z toho, že tam můžeš být a (za)žít to.

Ta atmosféra!

Výše uvedené tři charakteristiky tvoří nezapomenutelnou a jedinečnou atmosféru Colours. Určitě oceníš nejen pestrost kapel a programu, ale i lidí, které tam potkáš. Je úplně jedno, co si na Colours vezmeš na sebe, protože nic není nenormální.

Na Colours si na sebe oblečte opravdu cokoli... Foto: Petr Piechowitz

Stejně tak je zajímavé, jak můžeš měnit nálady podle typu koncertu. V jednu chvíli se vlníš do latinskoamerických rytmů, za hodinu posloucháš něžný hlas citlivého písničkáře, pak se směješ ve vinném „sklípku“ s kamarády za zvuků cimbálovky, po chvíli se na tebe valí pompézní hudba jako z filmu…

Co mě překvapí každý rok znovu je (většinou) citlivé publikum, které netleská a nepíská, když nemá. Letos se mi ani nestalo, že by se na mě někdo nepříjemně tlačil (minulý rok jen při frontě na jednu stage, což ale letos elegantně vyřešili rezervacemi).

Letošní ročník

Jaké byly Colours letos? Jen potvrdily výše zmíněné! Nebudu vám tady vypisovat program a všechny účinkující. Jen shrnu, že jsem se mohla zaposlouchat do mých oblíbenců, třeba do krásné polské Anny Marii Jopek nebo Vojty Dyka s B-side bandem. Zahoupala jsem se v latinskoamerickém rytmu u Carnem. Zaskákala si u balkánského nářezu Worldly Savages. Prožila ten „och“ okamžik u neskutečně pompézní hudby v podání Woodkid, která mě do sebe úplně vtáhla.

A na závěr jsem byla naplněná čirou radostí z hudby i show jednoho z těch mála interpretů, které poslouchám již od jeho prvního alba – Jamieho Culluma. Uzavřít můj srdeční festival mou srdeční hudbou byla prostě dobrá volba.

Jamie se nám svěřil s památnými slovy: „Ne všechny festivaly jsou jako tento…“ a pak přiznal, stojíc (fakt!) na svém pianu, „Tady budu hrát, kdykoli mě pozvou“. A já jen dodám „Colours budu navštěvovat, kdykoli budu moct“.

Jamie Cullum, jehož koncert ukončoval letošní Colours. Foto: Petr Piechowitz

Za fotky děkuji Petru Piechowitzi. 
http://www.photopepe.com/ 
http://www.colours.cz/

 

Sdílet

Komentáře

Vendula Krůlová A já musím přiznat, sedíc na židli doma, že tohle je fakt dost dobrej článek po nějaký tý době, kdy tady nevyšlo nic! Fakt svěží dobrá jízda, že nebýt jinde, tak hned jedu s tebou!!! díky Renčo!:)

Renata Svobodová Vendy, tak co příští rok? Mysli na to, protože v prosinci jsou vstupenky nejlevnější! ;) Je jedno, že ještě nebudeš vědět, kdo tam bude hrát, protože určitě to bude skvělé. Fakt. ;)

A díky. ;)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka