Milovaný syn

14. 6. 2012 16:34
Rubrika: Hudba

V pátek 8.6.2012 jsem si těsně po práci chtěla udělat radost ...


Poprvé jsem se cítila krásně odpočinutě, až na pár telefonátů, které mě vždy probraly z podřimování u kosmetičky, nebo u lakování nehtů načerveno milým Číňanem. Připadala jsem si jako milovaná dcerunka, chvílemi i blondýnka. O to hezčí bylo přijmout nečekanou pozvánku od kamarádky na koncert opravdu Neslýchaný.

Že je Traband fenomén, nikomu nemusím povídat. Díky tomu zde jistě vznikl článek v roce 2009, na který je odkaz zde. Abychom se neopakovali, pokusím se popsat tento koncert z trošku jiného pohledu. I když v uších mi stále zní písní pár líbezných.

 

 

V rukou mého syna je moje síla
a naděje že jednou zbaví mě mých vin
Duše mého syna krajina širá,
na kterou nikdy nepadne stín
Tohle je můj milovaný syn
Tohle je můj milovaný syn

Přišli jsme do klubu Slavie, kde často probíhá budějovickým známé Bez vytáček o křesťanství. Vstupné bylo hezkých 200 Kč a ještě teď se mi trochu zelená razítko na pravé ruce. Hudebníci už dávno naladili a na pódium skoro nebylo vidět. Rozhodli jsme se přiblížit. Koho to neviděly mé oči? Známý kaplan pro mládež a spirituál Biskupského gymnázia Josef Prokeš se na mě z dálky zubil ještě s milým bohoslovcem Jožkou Gumenickým. Tak jsem si řekla, že jsem v dobrých rukou. Prohodili jsme pár slov a v tom na pódiu nějací dva lidé zvláštně mávali rukama. Šli jsme ještě blíž. Teď už mi bylo jasné, o co šlo.

Můj syn rozumí řeči zvířat i lidí
a jeho oči vidí v srdci každý skrytý čin
Hlas mého syna se nese nad horami
Sílu mého syna velebím
Tohle je můj milovaný syn
Tohle je můj milovaný syn

Poté na pódium přišel nejspíš Fedor Krajčík, od pohledu se mi tak zdál. Kouknul na hudebníky, pokývnul, usmál se a hudba začala hrát. Zdálky to vypadalo jako tanec, ale teď bylo patrné, že se jedná o překlad písně do českého znakového jazyka. Nemohla jsem z něj spustit oči. Bylo to nádherné a tak emotivní. Vzduch v klubu trošku těžknul, ale člověk aspoň cítil blízkost. Postupně se nám podařilo prodrat dopředu, i když jsme už byli pěkně zpocení.

Srdce mého syna je laskavé a dobré
Jeho dům ať navěky je i domem mým
Vůně mého syna jako vůně pole,
kterému žehná Hospodin
Tohle je můj milovaný syn
Tohle je můj milovaný syn

Zajímavostí je, že překladatelé jsou většinou rodilí mluvčí ve znakovém jazyce, čili hudbu nikdy běžným způsobem neslyšeli, a tak se sami poprali s textem a skrze vnímání vibrací hudby s ní dokonale synchronizují. Je to úžasný a oživující prvek koncertu a je ještě hezčí, že se ho mohou účastnit i hluchoněmí. Proto pro nás slyšící by byla asi divná otázka, proč v mezihře, kdy se nezpívá, překladatelé stále znakují. Pro neslyšícího by mezihra byla vlastně prázdným místem, a tak je překladatelé poeticky vyplnili tak, že píseň zůstává stále v pohybu a rytmu děje. Zajímavě o celém projektu a vnímání hudby neslyšících hovoří také v archivu ČT na Dobrém ránu s jedničkou. O svém také ví v Katolickém týdeníku, kde se nebojí dělat rozhovor s kapelníkem Jardou Svobodou, který je vždy na straně indiánů!

 krátké video, ve kterém najdete odpovědi snad na všechny otázky :-)

Co abychom pozvali Trabandy na diecézko … ? Do Budějic ovšem! :)

Sdílet

Komentáře

Ancis Tak koukám, že jsem propásla další Trabandy v ČB... Hm, no příště... A k poslední větě: kdysi jsme se na Trabandech trochu připili a diecézko jim navrhovali, ale Tobě se to třeba povede:)

Nefelé Vendy, super článek ... jako vždy :-)

Marta7 Líbí! :-) Neslýchané :-)

seily Už se těším na jejich koncert 4. července na Summerjobu:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka