Nešťastný génius

23. 12. 2010 23:34
Rubrika: Hudba

Nešťastný génius

 

Ve městě se lidi rvou o každý kus papíru, na trzích se válejí krabice od burgrů a všude je óder lihu. Jeden to trochu s vánočním punčem přehnal a teď sedí na lavce a z nosu mu crčí krev. Rozbitej nos ho nutí rychleji střízlivět. V Myší díře je dusno a davy se valí ve dvou proudech tam a ve dvou zpátky. U automatu na Colu leží na letácích od Lídla dva bezdomovci. Maj kytaru a hrajou a do toho blábolí slova a jsou šťastní.


V kostele je zima, lampy svítí jen v zadní lodi. S Kubou oprašujem figurky dřevěnýho betléma a chatrč vystýláme senem. Na kůru je hluk, já koukám nahoru. Pan varhaník se rozmachuje a nežně se kostelem rozléhá Stíílé Nácht. Po jejím skončení předvídám Mistra. Jo, housle hrajou andante, vázaně, je to on. Duní kotle a ječí soprány. Trubky ohlašují krále. Hezčí než na půlnoční. Kostel je tmavý a prázdný.

Když minulý rok zahráli v Británii Rybovku, byli všichni jako opaření. Kdo je ten génius? Je to skvělé, skvělé! Skladatel, který je u nás znám svým jediným dílem však byl mnohem všestranější. Uvažovali jsme někdy nad jeho životem?

Narodil se roku 1765 do chudé učitelské rodiny. Hudební nadání měl už od narození. Otec se ho snažil všemožně podporovat a vydržoval ho na studiích v Praze. Náhle ho však otec přinutil k odchodu z gymnázia a Jakub musel absolovovat učitelský rychlokurz. To vše se stalo v jeho 19 letech.

Po vystudování učitelské místo v Nepomuku nedostal a vrátil se k rodičům. U nich se snažil věnovat hudbě a chtěl odjet do Bavorska. Jeho otec to však nedovolil a chtěl ho poslat jako školního pomocníka do Mníšku pod Brdy. Syn velice těžce onemocněl a jeho psychický stav se vážně zhoršil. Prý prosil Boha o ukončení svého života.

Nakonec se uzdravil a odešel do Mníšku na pomocné místo. Poté se přestěhoval do Rožmitálu pod Třemešínem, kde dostal oficiální místo kantora. Vzdal se vzdušných zámků, ale zůstal si dobře vědom svých hudebních schopností a své sečtělosti. Do města se snažil vnést obrozenecké ideály, hudbu a kulturu.

Jakub si založil rodinu, s manželkou měli třináct dětí, ovšem šest mu jich umřelo. Zdejší krásná krajina mu byla stálou inspirací v jeho tvorbě. V období napoleónských válek přišla bída. Peníze ztratily hodnotu a Jakub nemohl svým nadaným dětem přispívat na studia. Do rodiny se pomalu vkrádal hlad, bída a zoufalství.

Skladatel se ovšem dále věnoval hudbě a také literatuře. Psal pro Videňské noviny, pořizoval excerpty ze spisů Daniela Adama z Veleslavína. Z nichž shromažďoval jakýsi slovník, který použil i Josef Jungmann při vydání svého slavného slovníku.

Tu přišel osudný 7. duben 1815. Skladatel byl večer před tím hodně zádumčivý a spálil hodně písemností. Ráno pak odešel s břitvou v ruce do lesa na vrch Štěrbina a už se odtamtud nevrátil.

Podle nově objevených dokumentů by na jeho smrti mohl mít podíl nejen psychický stav, bída a neshody s občany města, ale i oprava varhan v místním kostele. Jednalo se o varhany, na které Jakub Jan Ryba zahrál poprvé svou Českou mši vánoční. Tento nástroj byl ovšem ve velmi špatném stavu a dohodnutá oprava byla zrušena. Pro skladatele to byla veliká rána. Člověk s absolutním sluchem, který je odkázán na rozladěné varhany, to není dobré. Byla to nejspíš pomyslná poslední kapka.

Jakub Jan Ryba byl pohřben, jako většina samovrahů, na vzdáleném morovém hřbitově do neposvěcené půdy.

//www.youtube.com/watch?v=2J-ImLc_GDc

S přispěním IDNES

Sdílet

Komentáře

Asterix Jj, génius. Škoda, že svůj život skončil takto. Já už si snad ani nedovedu představit vánoce bez jeho pastorel a nejslavnější mše.
Doporučuju ke shlédnutí televizní film o Rybovi Noc pastýřů s J. Abrhámem, reprízuje se skoro každý rok v televizi.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka