Das Filmfest

„Němčina je ošklivá, zní jako když se střílí z kulometu!" "Je to strašně tvrdej jazyk!" "A složitej, kdo se to má učit?" "No a Němci - neuvěřitelní puntičkáři a ty jejich příkazy a zákazy všude!"

S Němci a němčinou se setkávám často. Skoro tak často, jako s těmito předsudky. Každý má právo na svůj názor, ale je dobré si svoje názory tříbit. Možností, jak to udělat, je mnoho a jednou z nich je třeba film. Pomineme-li německé kultovní seriály, které běží nadabované v našich televizích, není u nás o německé kinematografii moc slyšet. Možná i proto se letos už popáté uskutečnil Das Filmfest – festival německy mluvených filmů. V pražské Lucerně a v brněnském Artu se v první polovině října promítaly německé, rakouské a švýcarské filmy, jak hrané tak dokumenty.

Osobně jsem shlédla tři – podařenou komedii Soul kitchen od Fatiha Akina, která se hemží vtipnými hláškami a dva dokumenty o hudbě - Pianomania a Bödälä. Oba o lidech, kteří nám připadají trošku „švihlí“, protože významnou část svého života věnují činnostem, o jejichž existenci my často nemáme ani potuchy. V naposled jmenovaném filmu ale kromě dupání uslyšíte i tzv. švycrdyč – švýcarskou němčinu, která se o té spisovné velmi liší.

Soul kitchen trailer

Zinos, řecký hospodský v Hamburku, promění navzdory problémům svou restauraci Soul Kitchen v originální hudební scénu. Jednu lásku ztrácí, druhou získává, nachází bratra a nakonec je mu nekonvenčním způsobem vyléčena zraněná ploténka. Poté,co komedie nadchla festivalovou porotu v Benátkách, která ji vyznamenala zvláční cenou, byl její úspěch nezadržitelný.

Der Hamburger Kneipier Zinos verwandelt sein Restaurant Soul Kitchen trotz aller Widerstände in einen originellen Musikclub, er verliert eine Liebe, gewinnt eine neue, er findet seinen Bruder wieder und wird schließlich auf unkonventionelle Weise von einem Bandscheibenvorfall geheilt. Nachdem Soul Kitchen schon die Festival-Jury in Venedig begeisterte und von ihr mit dem Spezialpreis ausgezeichnet wurde, wat der Erfolg Fatih Akins erster Komödie nicht mehr zu bremsen.

PianoMania trailer

PianoMania je filmem o dokonalosti, lásce k hudbě a o malém bláznovství. Stefan Knüpfer, vedoucí technik a špičkový ladič u firmy Steinway & Sons, bere diváka při svém hledání dokonalého zvuku na cestu do tajemného světa tónů a dává nahlédnout do své spolupráce s nejlepšími pianisty světa.

PianoMania ist ein Film über Perfektion, die Liebe zur Musik und ein kleines bisschen Wahnsinn. Auf seiner Suche nach dem perfekten Klang gibt Stefan Knüpfer, Cheftechniker und Meisterstimmer von Steinway & Sons, Einblicke in seine Zusammenarbeit mit den besten Pianisten der Welt und nimmt den Zuschauer mit auf eine Reise in die geheimnisvolle Welt der Töne.

Bödälä trailer

„Bödälä“ - Dance the Rhythm - je film o lidech, kteří zastaralým, ale o to mocnějším způsobem, využívají své nohy jako umělecký výrazový prostředek. Rytmické podupávání bot (Bödälä) odkazuje na původní rituální lidové tance, které se postupem času dostaly na pódia i soutěžní přehlídky. Snímek začíná s bödälä ve středním Švýcarsku a postupně se vydává na cestu kolem stepu, flamenca až k irským tancům. Cestou se setkáváme s náruživými tanečnicemi a tanečníky, lidmi, kteří rytmem svých nohou vyjadřují radost, potěšení a smutek.

„Tanec je telegram adresovaný Zemi s prosbou o zrušení zemské přitažlivosti.“ (Fred Astaire)

Bödälä - Dance the Rhythm - ist ein Film über Menschen, die ihre Füße archaisch, aber umso kraftvoller zu Instrumenten künstlerischen Ausdrucks machen. Das rhythmische Aufstampfen der Schuhe (Bödälä) erinnert an urchige rituelle Volkstänze. Aus dem Tanz des Volkes entstehen Show- und Wettkampftänze. Ausgehend vom Bödälä in der Innerschweiz begibt sich der Film auf eine Reise zu Stepptanz, Flamenco und Irish Dance. Der Film begegnet leidenschaftlichen Tänzerinnen und Tänzern, Menschen, die im Rhythmus ihrer Füße Freude, Lust und Trauer ausdrücken.

„Tanz ist Telegramm an die Erde mit der Bitte um Aufhebung der Schwerkraft“. (Fred Astaire)

Možná byste se rádi podívali právě na tyto filmy, možná byste si vybrali něco jiného. Ať tak či onak, filmových festivalů zaměřených na národní kinematografie je mnoho a stojí za to poznávat Evropu i přes filmové plátno.

Byli jste na tomto festivalu? Viděli jste nějaký jiný německý film? Jak se vám líbil? Pište do komentářů!

Zdroj: http://www.goethe.de/ins/cz/prj/fdf/deindex.htm