Pevné pouto

28. 5. 2010 22:22
Rubrika: Film | Štítky: z jedné vlny

Upoutávku na film Pevné pouto jsem jako první shlédla v kině před začátkem jiného filmu. Musím říct, že mě ona upoutávka takřka zcela okamžitě navnadila ke koupi lístků na jeho promítání. Z krátkých ukázek se rýsovala napínavá a lehce hororová scéna, zajímavý příběh a bohatý děj. Nebylo tedy skoro proč váhat. Co se ale nakonec po shlédnutí z filmu vyklubalo? Neslibovala reklama víc, než mohla splnit?


Příběhem Pevné pouto provází hlavní hrdinka, která je zavražděna svým sousedem. Ve stavu někde mezi nebem a zemí sleduje svou rodinu, která celou tragédii prožívá. Takto stručně by se mohl popsat děj filmu a myslím, že to pro naše potřeby i stačí.

Hned na začátku musím poznamenat, že je to film, při jehož  sledování vás už po chvíli napadne, že jde o dílko z americké produkce. Přitom se ale nedá popřít, že je to příběh se zajímavým námětem, který má šanci oslovit široké publikum. Film je však šperkován mnoha bizardními a fatálními prvky, které ne každému musí sednout.

Ať už jde o jakékoliv emoce, tak právě v tomto filmu máte pocit, že vám je do puntíku ordinuje sám režisér – ne-li vnucuje. V některých scénách jsou tyto emoce tak prvoplánovité a polopatisticky podané, že opravdu není třeba oplývat vysokým IQ ani EQ.

Film na mě také působil na jednu stranu jako pohádka o idylické americké rodince, která sice má své problémy, ale přesto prezentuje ty „nejhlubší“ a nejcennější hodnoty. Na druhou stranu působil jako horor, který se snaží diváka děsit a div že né ho zahnat pod kinovou sedačku. Musím uznat, že autory namíchaný koktejl,byl tedy poměrně silného kalibru.

Ale je třeba ohodnotit také kladné stránky filmu, mezi něž bych zařadila práci kamery. Přesto, že možná nezachycovala reálnou skutečnost, tak její „oko“ v mnohém představilo krásnou práci barev a stínů.

Autor této krátké recenze není samozřejmě žádný odborník ani expert, ale pouze průměrný divák, a tak i tato kritika, či spíše pokus o ni ;-), budiž brána jako pohled někoho, kdo usuzuje o těchto věcech pouze přirozeným instinktem a ne fundovaným okem. Já osobně nelituji, že jsem film shlédla. Třeba sedne do noty i vám - pokud vás láká jednoduchá, emocionálně nabitá podívaná s prvky posmrtných zážitků a amerických ideálů, jsem si takřka jistá, že vás tento film nezklame ;-)

 

/spolupráce autorek/

Sdílet

Komentáře

Vendula Krůlová Dobře ty, čteš mi myšlenky, hádej, co jsem si stáhla, abych měla o čem napsat ... ? :D

Vendula Krůlová a ten odkaz /spolupráce utorek/ je taky moc dobrej :))

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka