Kleopatra v teniskách (?)

28. 4. 2010 9:30
Rubrika: Divadlo | Štítky: z jedné vlny

Kdo by neznal ten slavný příběh... Jaký? Přece příběh Kleopatry, královny Egypta. A příběh jejího milence, Marca Antonia. Už takřka od doby, co jsem se postavila na nohy, uchvacovala mě nepřeberná podání tohoto příběhu lásky a vášně, příběhu vítězství i prohry. Když se mi naskytla příležitost jít se podívat na divadelní představení Antonius a Kleopatra, nebylo tedy proč váhat.


Vstoupila jsem do Mahenova divadla. Jeho budova se nachází na Malinovského náměstí v Brně a patří k místům, které určitě stojí za to v tomto městě shlédnout, a to třeba už jen proto, že Mahenovo divadlo bylo první divadlo s elektrickým osvětlením na evropském kontinentu. Památnou žárovku si doteď můžete prohlédnout v přízemí divadla, kde je vystavená ve speciální vitríně.

Honosná historická budova divadla spojená s tím, že se jedná o hru hranou podle předlohy velikána Williama Shakespeara a je to počin činoherního souboru Národního divadla Brno, mi dala jasnou představu - bude se jednat o klasické zpracování této tragedie. V mysli jsem si malovala starověké kostýmy a vážné dialogy hlavních hrdinů. To, co jsem ale nakonec shlédla, bylo úplně jiného rázu.

Jazyk starý, oblečení nové

To, o čem příběh vlastně je, si můžete dohledat všude možně na internetu (třeba tady). Úprava Národního divadla Brno Shakespearovy hry výrazně redukuje počet osob i scén, minimálně však zasahuje do samotného jazyka. Tím, čím je ale rozhodně netypická, jsou kostýmy a kulisy, které využívají prvků moderní doby. V představení tak máte možnost shlédnout vskutku zajímavou kombinaci dvou světů.

Není žádnou výjimkou, že Ceaserovi ve tmě na hlavě zeleně fosforeskují vavřínové listy či že Octavii pod rouchem prosvítají zelené kalhotky. Hned v první ze scén vás zase do očí uhodí rudé vlasy Kleopatry. A i jiných překvapení zažijete při absolvování představení hned několik... Já osobně musím uznat, že jedovatě zelené tenisky jednoho z vojáků mě nepřestávaly fascinovat celé dvě a půl hodiny, co představení trvalo.

Nejen okem, ale i sluchem

Co musí diváka také zcela jistě zaujmout je hudba doprovázející jednotlivé scény. Tato hudba malebně podbarvuje dění a místy působí velmi mysticky. Ze starodávného jazyka, ve kterém je nazpívaná (či namluvená?), takřka běhá mráz po zádech.

Rozhodně též nemůže být opomenuta video projekce, která je při představení promítána na plátno v zadní části jeviště a doplňuje tak hru. Ohnivé symboly, létající zpevněný atlet a další obrazy dobarvují pozadí hry a spolu s již zmiňovanou hudbou vytváří vskutku tajemnou atmosféru.

Divadlo? Dětem nepřístupno!

Bohužel, i u tohoto divadelního kusu, jako u mnoha jiných, mě zaskočila jistá vulgarizace, která postupně zachvacuje „moderní" divadlo. I v této hře byl aplikován jistý, snad módní, styl humoru naší společnosti, podaný v podobě mnoha sexuálních náznaků a dvojsmyslů. Člověk už tyto vtípky mnohdy ani nevnímá, mnohdy se jim sám usměje, aniž by si řekl, že by mohlo být něco špatně. Ovšem je otázka, zda má hra tohoto skutečně zapotřebí.

Závěrečné překvapení

I přes některé výhrady lze ale ocenit vynikající herecký um představitelů hlavních rolí - Dity Kaplanové, Petra Halberstadta, Petra Bláhy a dalších, kteří dali celé hře jedinečný život. A takovou třešničkou na dortu je ještě jedna postava, která, ač nenápadná, vystupuje ze hry zcela výrazně. Je to postava vesničana, ztvárněná Jaroslavem Kunešem. Vesničan je ten, kdo přináší Kleopatře hada, který ji nakonec usmrtí. Tato postava, ač ve hře zaujímá jen malý časový úsek, je rozhodně jedna z těch, kterou si zapamatujete. Působí totiž dojmem, že do hry nepatří, a to díky jazyku i stylu jednání, kterého používá. Působí jako jakýsi spojník mezi hrou a publikem. Prostředník mezi skutečností a fikcí...

Jak již bylo zmíněna, hra Antonius a Kleopatra v podání Národního divadla Brno je v mnohém netradiční. Je to další z mnoha podání jednoho z nejslavnějších starověkých příběhů. Rozhodně zaujme, místy možná ale i nepříjemně překvapí. (A to třeba tehdy, jestliže si vyberete sedadlo v předních řadách, kde se díky mnoha kouřovým efektům těžko dýchá.) Hra je ale rozhodně zajímavá, a to jak svým zpracováním, tak i právě hereckými výkony.

Sdílet

Komentáře

Vendula Krůlová Pěkně ty :)

maree 1) Jenom bych se chtěla zeptat.. Když píšeš "minimálně zasahuje do samotného jazyka"... zvlášť u Shakespeara je dost podstatná informace, kdo to přeložil...? což má samožejmě vlilv na jazykovou aktuálnost...<br />
2) Hudebnost téhle hry snad povinná a zázračná :) i v textu se o ní často mluví... Tak ráda čtu, že to musical director zpracoval adekvátně :)<br />
3) Jenom bych ráda upozornila, že sexuální náznaky a dvojsmysly jsou Williamovi vlastní jako klaunovi jeho nos. Ačkoli je otázkou spekulace, nakolik je jich právě tahle hra plná a nakolik to bylo pouze nevkusem (který se bardovi vytýkat nedá) moderních dramatických zpracování.<br />
<br />
Celkově to vypadá jako moc zajímavý zážitek :) s malým poučením pro příště: nepředstavovat si klasiku ;)

majkiii Je čerpáno z překladu Jiřího Noska. :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka