Na šťastné konce se nehraje - dokument Katka

Katka... Mladá holka s krásnými vlasy. Katka... Holka se sny jako každá jiná. Katka... Feťačka, hlavní postava nového časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové.

Dokument „Katka" byl uveden do českých kin v únoru roku 2010. Třeštíková původně chtěla natočit film o protidrogové terapeutce, osobnost Katky jí ale oslovila víc, a to i díky tomu, že Katka jako jedna z mála narkomanů dokázala svou závislost reflektovat.

Je rok 1996. Katce je právě devatenáct let. Začátek života... Počkat, začátek? Blízký pohled do Katčiny tváře naznačuje, že se do ní nezapsalo jen pár let.

S Katkou se na plátně poprvé setkáváme v komunitě, kde se léčí ze své čtyřleté závislosti na drogách. Tehdy jí je devatenáct let. V rámci jednoho skupinového sezení vypráví pohádku o králi heroinu. Věří, že tenhle král jí neukradne její život, že nad ním nakonec zvítězí. Věří, že se z toho dostane. Má plány a sny - chtěla by mít přítele a později i miminko... Prostě chce žít obyčejně šťastný život.

Člověk zvyklý na dobré konce by si mohl myslet, že ví, jak to dopadne. Holka se z toho dostane a z temné minulosti se stane jen nepříjemná vzpomínka. Jenže tohle není pohádka. A jak minuty dokumentu běží, divák zjišťuje, že na šťastné konce se v Katčině životě bohužel moc nehraje. Během čtrnácti let, které dokument zaznamenává, tak kamera zachycuje stále větší pocit beznaděje, marnosti a prohry.

Kamera provází Katku v nejrůznějších etapách jejího života. Je u několika pokusů vzbouřit se síle drog, i u její absolutní rezignace. Je u jejích rozchodů. Je u toho, jak si drogy sama aplikuje, i u toho, jak šlape ulici či vyráží krást, aby měla na to, koupit si další dávku. Zachycuje Katčin pohled na svět a to, jak se pod vlivem návykových látech mění a vyvíjí. V neposlední řadě zachycuje i Katčino těhotenství a to, jak drogy nakonec odcházejí jako vítěz v boji, kdy proti sobě stála závislost a mateřský cit.

Dokument nemá za úkol hodnotit, soudit ani vyvolat lítost. Jeho cílem je jen zachytit obraz života. Nepatrná změna autorčina přístupu, který se celou dobu snaží příliš nevměšovat, však přichází s narozením Katčiny dcery Terezky. Tehdy si můžeme všimnout, že se i sama autorka snaží Katku vyburcovat k aktivitě, aby byla schopná se o dceru starat. I tento pokus ale nakonec skončí neúspěchem a malá Terezka zůstává v kojeneckém ústavu.

S Katčiným osudem se poprvé diváci mohli setkat již v roce 2001, kdy byl vysílán v rámci projektu Ženy na přelomu tisíciletí v České televizi. Tento příběh tehdy vzbudil bouřlivý ohlas diváků. Proč? Dokument nám ukazuje nahou realitu a dá se říct, že i druhou stranu mince. Stranu, kterou běžný člověk není schopen vidět. Za tváří, kalným zrakem a špinavým tělem, kterému se snažíme v ulicích měst vyhnout, se po shlédnutí najednou neukazuje jen rezignace a nezájem, ale i životní příběh, boj a prohry. Ukazuje se snaha vzbouřit se a opět nové a nové pády.

Ač je dokument primárně o Katce, zvídavějšímu diváku může chybět bližší pohled na osudTerezky která se narodí jako závislá, nebo názor jiných zainteresovaných osob, například sociálních pracovnic, které se o Terezku staraly. To ale nemění kvalitu a unikátnost dokumentu, díky čemuž se pravděpodobně snímek stane součástí protidrogové kampaně v českých školách.

Dokument Katka nutí k přemýšlení, vyvolává otázky. Odejít z kina a nechtít s druhými diskutovat o právě strávených necelých dvou hodinách je takřka nemožné.

Helena Třeštíková je jedna z prvních osob, která se začala náročné časosběrné metodě natáčení dokumentů věnovat. Je uznávanou filmovou osobností u nás i ve světě. Z její dílny pochází i časosběrný dokumentární cyklus manželské Etudu, film René či Marcela. Vidět v České televizi jsme mohli i její dokument o životě a osudech jedné třídy zdravotních sester.

Zdroj obrázku: http://www.boskovicko.cz/cislo.phtml?iss_id=179