Divadlo pro normální lidi. Takový slogan si zvolilo brněnské BURANTEATR. Nakolik je to pravdivé tvrzení nechť po jeho návštěvě posoudí každý sám. Tento článek si klade za cíl jen informovat o existenci tohoto divadla a zároveň představit jeden z možných pohledů na hru Skleněný zvěřinec od Tennessee Williamse.
BURANTEATR je divadlo ve středu města, ale přesto vás halasně nevítá. Každý si k němu musí najít cestu sám, mezi regály knih. Už v předsálí začíná hlodat myšlenka, co to vlastně je zač - klasicky to nevypadá v žádném případě, ale experimentálně taky ne... Malá černá scéna se sporými kulisami zatím čeká, až se usadí mladé diváctvo. Na webových stránkách se píše, že „soubor tvoří absolventi JAMU a je takřka konzervativní - vyznávající dva opěrné body divadelní práce - text a herce. Režisér BURANTEATRu chce být „jen" decentním a precizním služebníkem obou - nikoli nad vše se stavějícím vládcem jeviště."
Příběh se odehrává v Americe, v žádném případě to ale není „americký příběh". Tom pracuje ve velkoskladě a jediné, co jeho dělá jeho život snesileným, je tajné psaní básní. Smyslem života jeho mladší sestry Laury je sbírka skleněných zvířátek, o které se stará jako o živé a se kterými je šťasná. V malém bytě s nimi žije ještě jejich hyperaktivní a mnohdy nesnesitelná matka, která si ale neuvědomuje, že svojí přehnanou péčí si svoje děti spolehlivě odcizuje. Otec, ten už s nimi dávno není - jednoho dne natankoval plnou a už se neukázal. Tom cítí, že by nejradši udělal to samé, ale svazuje ho morání povinnost živitele rodiny. „ ... jak se dostat ze zatlučené rakve a nevyrvat ani jeden hřebík?!" Jak se konečně vymanit ze svěrací kazajky synovství a začít svobodně dýchat, ale přitom nikomu neublížit?
Nemusíte Skleněný zvěřinec mít načtený, abyste se v něm neztráceli. Jednání postav je nám mnohdy velmi známé a bohužel se v něm někdy poznáváme sami. Hra myslím není nic víc a nic méně, než dobře zahraný příběh, který nám tragikomicky představuje jednu tragikomickou rodinu. Nemoralizuje, ani nechválí anarchii. Je to poctvivé herecké divadlo, které usiluje o tvořivý a vzájemně provokující střet herce s silným textem, nikoli o hercovu exhibici a sebeprezentaci.
Přicházela jsem do BURANTEATRu bez jakéhokoli očekávání. Odcházela jsem pobavená i zamyšlená, s pocitem příjemně stráveného času. Možná, že by někdo Skleněnému zvěřinci mohl vytknout, že neservíruje řešení, že nenachází happy end. Buď jak buď, já si z toho odnáším poznatek, že dostat se ze zatlučné rakve a nevyrvat ani jeden hřebík, je úkol nadlidský.
Asi na to taky zajdu, zní to zajímavě :)
Pravidelně chodím do Slováckého divadla do UH, kde - už to musí být tři roky - hráli taktéž toto představení. Hluboké, smutné, krásné i dojímavé. Vřele doporučuji.
<a href="http://www.buran.cx" target="_blank">www.buran.cx</a> Ať ta reklama není tak moc okatá ;)
O tomhle divadle jsem neměla ani páru. Ale po přečtení Tvého článku ho ráda navštívím.. můžeš prosím napsat přesnou adresu? děkuji moc:-)
Hezky, Káťo, zvěřinec je opravdu dobré představení:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.