Lekce tvůrčího psaní

Možná jste si pod tímto názvem představili, že vám zde předložíme návod, jak psát a ještě k tomu tvůrčí cestou. Kdo si toto myslel, je na omylu.

O co se tedy jedná?

Pod tímto názvem se skrývá příběh spisovatele ve středních letech, který vyučuje kurzy tvůrčího psaní na jedné nejmenované škole. Jedná se tedy o knihu známého autora, Michaela Viewegha, který v ní podle svých slov popisuje, jak je těžké v Čechách napsat - a koneckonců také prožít - cituplný příběh.

Knížku jsem přečetla během cesty autobusem z Ktiše do Sušice. Kdo chce, ať si spočítá, jak dlouho mi to trvalo. Vyjížděla jsem v 7:39 a v Sušici jsem byla ve 13:10 ... S malou klimbavou zastávkou a přestávkou na bagetu. Pouhých 140 stran také přispělo k rychlému přečtení. Je ovšem pravdou, jak rychle tuto novelu přečtete, tak ji také zapomenete. Je to krásná oddechovka. Ovšem, kdo by si myslel, že se jedná o nějaký „brak", to si netroufám říct. Spíš se podle mého názoru autorovi povedlo zachytit přesně to, co chtěl. Pomíjivost, touhu po citu, realitu dnešní společnosti. Jde o skvělé odreagovaní s typickým Vieweghovským humorem, který je nenucený a zapadá do jednoduchého příběhu z běžného života.

Kdo se v příběhu skrývá?

Postavami děje jsou spisovatel Oskar, kritik Lumír a studenti z kurzu tvůrčího psaní - Jakub, Lucie, Jasmína, Kamil, Anička, Eva a Simona.

Na začátku knihy je prolog, ve kterém se společně baví kritik, nakladatel a spisovatel o nové knize. Spisovatel přichází s nápadem napsat knihu s názvem Lekce tvůrčího psaní, který chce napsat autenticky v jeho hodinách tvůrčího psaní, chce těžit ze zkušenosti s novými studenty. Je to pro něj zároveň adrenalin, nikdy totiž nemůže vědět, jací lidé se mu tam sejdou. Po prologu začíná samotný děj novely. Oskar se snaží předat své zkušenosti s psaním studentům v kurzu, ve kterém ho nadchne nadaný student Jakub. Posléze i Jakubova „adoptivní" matka Lucie, která se na scénu dostává velmi roztomilým způsobem a vnáší do Oskarových přednášek nový náboj. Když čteme dál, zamyslíme se možná i nad vzrůstajícím vztahem mezi Lucií a Oskarem. Ten je ovšem čistě platonický, protože Oskar je šťastně ženatý, má dceru a nemíní tento stav, ač podle trendu by to nebylo překvapení, měnit. Citové pouto a jakási lidskost mezi nimi je.

Anička je milenkou ženatého kritika Lumíra, který své manželství považuje za stereotyp. Anička otěhotní a zmatený Lumír, který by se nejraději nevázal a dál setrvával v podhoubíčku zdánlivě dokonalého manželství, se snaží urovnat si myšlenky a možná oddálit odpovědnost, a tak Aničku „šoupne" Oskarovi do kurzu, aby se zabavila a přišla na jiné myšlenky.

Mohli jsme si tedy všimnout, že se v příběhu proplétá několik dějových linií. Ovšem se nemusíte bát, že byste se v nich ztratili, jsou naprosto přirozené a jednodušše pochopitelné.

Zvláštním dojmem působí postava Jasmíny, která není podle mého názoru dostatečně propracovaná. Na kurzu se objeví pouze jednou a odchází z něj uraženě. Působí nešikovně a lacině. Posléze je náhle reportérkou bulvárního plátku a komplikuje Oskarovi, ale i Lumírovi život ... V případě Lucie ovšem autor překvapí životní situací, kterou Lucie prožívá a nikoho by to během čtení vůbec nenapadlo, jaký životní osud jí autor připravil, ovšem je to nenucené a přirozené. Čtenář to příjme a je rád, že mohl odhalit aspoň jedno tajemství tak tenké knihy.

Novela končí epilogem, kde se znovu potkávají postavy kritika, nakladatele a spisovatele. Mluví spolu o již vyšlé knize a o tom, jaká na ní bude kritika ...

Co z toho plyne?

Celý příběh působí reálně a běžně. Člověk z něho má pocit, že je autorovi blízko, že se mu dostal pod kůži. Chápe jeho postoje a zmatky, vědomosti i stesky. Oskar, potažmo autor, nám vypráví, jak píše svoje knihy, je k nim i sebekritický a vykresluje zde krásně různé typy lidí a jejich motivace. Kam až je například Simona schopná zajít, když se opije. Výborně se mu podařilo propojit svět fikce se světem reality, zároveň ukazuje světlo kritiky a celkový pohled na dnešní psaní v bulváru.

U knihy se dá skvěle relaxovat a odreagovat. Každý v ní najde své a nebude se nudit. Rozhodně od ní neočekávejte hluboké filozofické nazírání na svět, ale jen běžné životní události, které dokážou člověka rozesmát, zamyslet se, odpočinout si.