Dešifrovaná Marie Magdaléna

9. 2. 2010 0:06
Rubrika: Knihovna

Při exerciciích na Hostýně v lednu tohoto roku jsem si vzpomněla na svojí křestní patronku Marii Magdalénu a zároveň mi došlo, že toho o ní vlastně moc nevím. Poslední den, posílená a nabitá Duchem Svatým, jsem zavítala do místní prodejny knih. K mé radosti a dlouhé vybíravosti se objevila kniha, která je mile tenká a přitom hutná a čtivá. Marie Magdalská od Gorgio Maria Carboneho.


 

Kniha vznikla jako reakce na jinou knihu, která svým fiktivním obsahem tvářícím se pravdivě ovládla trh nejen knižní, ale i filmový. Všichni jistě tušíte, že se jedná o přesvědčivou románovou fikci Dana Browna, Da Vinciho kód.

Šifra mistra Leonarda, nebo evangelia?

O knize Dana Browna by se dal jistě napsat samotný článek, proto ji zde nebudu více rozvíjet a zaměřím se na osobu Marie Magdalské. Sám autor této tenké knížky hned ze začátku píše:

Když bychom předpokládali, že Dan Brown psal svůj román v dobré vůli, je zajímavé, že do úst sira Leigha Teabinga, jedné z postav svého díla, vkládá předsudky a podezření, jež napadla alespoň jednou i nás, když jsme byli mladší. Tato tvrzení jsou doplněna řadou pravdě se blížících historických informací, protože Teabing v románu představuje velmi vzdělaného historika. Jeho „odhalení" jsou následující: imperátor Konstantin měl vyvíjet silný nátlak, aby prosadil názor, že Ježíš Kristus je Bůh; evangelia, která dnes máme v rukou, byla pozměněna; katolická církev se údajně snažila zabránit zveřejnění rukopisů z Kumránu a z Nag Hammádí.

Hned následující podkapitola s názvem Několik historických omylů ujistí čtenáře, že i jen čtenář částečně zběhlý v ranné historii křesťanství pozná, že tato dětinská podezření a Teabingova tvrzení jsou nepodložená. Dan Brown opakovaně píše, že Nový zákon „vychází ze smyšlených předpokladů". Jeho předsudek vyplývá ze špatného pochopení metafory. Domnívá se, že křesťanství věří v metaforu jako takovou, tzn. že metaforický obraz nebo alegorie je předmětem víry. Ty jsou ovšem jen rétorickým nástrojem, způsobem, jak objasnit poznání vyšší skutečnosti, obvykle duchovní. Teprve ta je předmětem naší víry.

Ovšem v románu Da Vinciho kód je ještě větší pozornost věnována vztahu Marie Magdalény a Ježíše Krista. Brown se snaží ukázat, že Ježíš a Magdaléna ve skutečnosti byli milenci, což je naprosto zcestné a matoucí, ale je to samozřejmě trhák. Jistě nejednoho z nás napadla spousta otázek.

  • Jak a proč vznikla představa Marie Magdalské jako Ježíšovy „družky"?

  • Na základě jakých údajů?

  • Proč je stále i v tak demytizované době osoba Marie Magdalské stále natolik přitažlivá a zajímavá, že se o ní stále mluví?

Na tyto a jiné otázky se autor v knize snaží odpovědět. Pro pochopení a zamyšlení se předkládá různé historické prameny. Čerpá z Bible, ale i z historických pramenů, také nezapomíná na apokryfní texty křesťanského původu - Petrovo evangelium, Nikodémovo evangelium/ Akta Pilátova, Arabsko-syrské evangelium dětství. Dále ukazuje Marii Magdalénu, jak jsi ji přetvořili gnostici ve svých textech, jako v evangeliu Marie Magdalské, či ve Filipově. Neopomíná ani Tomášovo evangelium a gnostický text Pistis Sofia. Chápání světa gnostiky bylo silně dualistické; na jedné straně stála hmota, kosmos, chápaná jako zlo, na druhé straně duch, pléróma (řecky „plnost"), tedy svět naplněný božskou podstatou.

„Apoštolka apoštolů"

V další části knihy nám autor představuje Marii Magdalénu ve spisech církevních otců. Ti zdůraznili její význam a krásu v různých interpretačních rovinách. Například Hippolyt ji krásně nazval „apoštolkou apoštolů". Marie je podle něj modelem a příkladem několika postav ve Starém zákoně. Nejprve ji přirovnává k Šulamítce, posléze k nevěstě z Písně písní a jiným „blažených ženám" a také jí vnímá jako pozitivní protějšek Evy.

Zatímco Eva dala Adamovi zakázaný plod a s ním i poselství smrti, Marie se svou poslušností Kristu stala zvěstovatelkou věčného a šťastného života.

Dále se k ní vyjadřují Svatý Jan Zlatoústý, Augustin, Ambrož, Jeroným i Řehoř Veliký. Dozvíme se, jak každý vnímá důležitost žen v evangeliích a nakolik ztotožňují Marii Magdalénu s Marií z Betánie a bezejmennou hříšnicí.

V šesté kapitole se dovídáme o kultu a lidové legendě Marie Magdalské a jak se šířil dál. Dostaneme se až k žebravým řádům, které k ní podporovaly hlubokou úctu. Také se dozvíme i něco o původu jejího jména.

Magdalénina velkodušná láska

Tato dobrodružná a čtivá výprava po stopách této světice, která neopomíjí ani vztah mystiků (Terezie z Avily, Bérulle, Kateřina de Ricci, Louis Chardon) zdánlivě končí pohledem na tuto ženu dnes. Jak se jí snaží zneužít nový gnosticismus i jak se k ní staví feministická literatura. Ovšem krásná tečka za tím vším je z kázání připisovaného Origenovi, které také uzavírá dílo Louise Chardona La Croce di Ges'u.

1034

Tématem mé řeči je vrcholná láska, jíž Magdaléna chovala ke Spasiteli. Víte, že Magdaléna Spasitele milovala nade všechno a že ho následovala až na Kalvárii, když ho učedníci opustili.? Pak, když byl Ježíš pohřben, stravována opravdovou láskou a planouc touhou a netrpělivostí, nechtěla ho opustit, ale stála u hrobu a bez ustání prolévala slzy: „Marie," říká o ní evangelista, „stála venku u hrobky a plakala."

1056 - Magdaléna po tři dny nic nejí a nepije a touží jen po Chlebu života

Proč si ji tedy, Pane, neřekl: „Buď dobré mysli, tvá víra tě zachránila" (Mt 9, 22)? Což jsi zapomněl na své milosrdenství? Proč se jí nedáš poznat, aby tebou naplněna běžela oznámit tvé vzkříšení učedníkům? Sladký Mistře, déle neotálej, vyplň její tužby. ... Jestliže se jí už brzy nezjevíš, její tělo dlouho při životě neudržíš, neboť život její duše jsi ty.

1057 - Magdalénino štěstí po bolestných zkouškách

Ježíš jí říká: „Marie!" Ona se otočí a odpovídá: „Mistře!" ... Z nejhlubší bolesti je náhle převeliká radost a žalostný pláč se mění v slzy lásky. ...

Tato kniha je velmi kvalitní a osobně ji doporučuji každému, kdo se chce dostat Pánu blíže a zároveň umět odpovědět na argumenty nevěřících, či hledajících. Protože kdo by nechtěl aspoň na chvíli zažít takovou lásku a blízkost jako s Pánem zažila Marie Magdaléna? Kdo by se jako ona nechtěl odvážně prát za svou víru a lásku? Ať už v sobě objevíme takovou odvahu pro Pána, nebo ne, rozhodně je krásné si na závěr porozjímat s Origenem nad prázdným hrobem a zmrtvýchvstáním Krista, neutěšené bolesti a lásce, (ne)dotknutím se a nalezením nejvyššího stupně mystického nazírání, které je jen a jen skrze něho a s ním a v něm.

Budeš-li jako Magdaléna hledat útěchu jen v jeho přítomnosti, nalezneš ho a on se ti zjeví. A pak už budeš moci ho hlásat ty sám slovy: "Viděl jsem Pána", jemuž budiž chvála na věky věků!

 

 

 

 

Zobrazeno 6310×

Komentáře

Inigo

Mohlo by zaujmout a doplnit. <br />
<a href="http://www.farnost-most.cz/content/maria-magdalena-zena-ktora-velmi-milovala" target="_blank">http://www.farnost-most.cz/content/maria-magdalena-zena-ktora-velmi-milovala</a>

Ferenc

ponda: Ano, uvedený článek je tvrzení modernistů, které Pius X. odsuzuje.

ponda

Ferenc, ten uvedený článek 27 je tvrzení modernistů, které Pius X odsuzuje?

Ferenc

Zajímavé srovnání...<br />
<br />
Citace ze šifry:<br />
Imperátor Konstantin měl vyvíjet silný nátlak, aby prosadil názor, že Ježíš Kristus je Bůh; evangelia, která dnes máme v rukou, byla pozměněna; katolická církev se údajně snažila zabránit zveřejnění rukopisů z Kumránu a z Nag Hammádí.<br />
<br />
<br />
Citace ze syllaby Lamentabili sane exitu, kterou Pius X. odsoudil bludy modernistů:<br />
<br />
27. Božskost Ježíše Krista není v evangeliích prokázána. Je to dogma, jež si křesťanské svědomí odvodilo z představy mesiáše.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka