Šílenství jménem Superstar v Brně

Autorkou článku je: BlanickaCZ

18. 11. 2009 17:00 Den po oslavách Sametové revoluce zažilo Brno další „revoluci". Příjezd finalistů Československé Superstar do Brna provázelo takřka hotové šílenství. Na zastávce Úzká jsem se stěží nacpala do autobusu směr obchodní centrum Olympia a po cestě jsem stepovala na jedné noze. V samotném středu Olympie vyrostlo pódium pro momentálně nejoblíbenější mladé zpěváky v České republice a na Slovensku. Atmosféra houstla, blížil se začátek koncertu. Složení lidí bylo opravdu pestré, od nejmladších, kteří na koncert a následnou autogramiádu byli přivezeni ještě v kočárkách, po důchodce. Největší zastoupení měla věková kategorie od 9 do 15 let. Můžeme jen spekulovat, jestli se mezi těmito návštěvníky náhodou neskrývali i nějací neúspěšní adepti na účast v Superstar nebo snad i budoucí Superstar?

V 16:00 hodin začíná zvuková zkouška. Pořadatelé Superstar, tedy dvě nejmenované komerční televize, si připravily pro návštěvníky dárky. Čas mezi příchodem Superstars je vyplněn soutěžemi.

Během soutěže jsem obešla fanoušky a udělala malou anketu na téma: Komu fandíte v Superstar? Mé ankety se zúčastnilo přibližně 20 lidí. Nejčastější odpověď byla Jan Bendig , na druhém místě Monika Bagárová, o třetí místo se dělili Ben Cristovao, Miro Šmajda a Martin Chodúr.

Během ankety mě ale nejvíce oslovila odpověď 75-letého dědečka, který přišel vnučce pro autogram. Vnučka nemohla přijít, protože je na vozíku, loni jí museli amputovat obě nohy. Když jsem se ho ptala, komu fandí, tak děda neznal ani jména finalistů. Já jsem zas po celé odpoledne fandila jemu, aby vysněný autogram získal.

Přesně v 17:00 se na pódiu začali objevovat finalisté. Koncert zahájil Thomas Puskalier a ukončila ho domácí Monika Bagárová. Na závěr ještě zazněla píseň všech 12 finalistů Príbeh nekončí.

Po ukončení koncertu se začali všichni připravovat na autogramiádu. I když se moderátor mohl snažit jak sebevíc chtěl, domluva organizátorů byla hodně špatná. Prostor před pódiem, kde probíhala autogramiáda, byl rozdělen improvizovanou klecí se třemi vchody. K soutěžícím se snažil natlačit dav snad ze všech stran. Schody uprostřed Olympie, které vedou ke kinu a bývají obyčejně prázdné, byly narvané lidmi, kteří se tlačili dolů. Problém byl i na eskalátorech, museli je zastavit, protože lidé na nich neustále popocházeli, dokonce i v protisměru, jen aby mohli své hvězdy na chvilku spatřit. Organizátoři neodhadli takový počet návštěvníků ( odhady činí až 10 000 lidí!!! ), dav se neustále valil, ale jako by pořád stál na místě. Lidé se odstrkovali a začali ztrácet zábrany a zásady slušného chování. Začínalo to být dost vyhrocené a tzv. o hubu. V této chvíli jsem vzdala svou šanci na autogramy. Bohužel jsem byla jedna z mála, kdo se toužil dostat pryč a ne blíž, dav se cpal pořád jen dovnitř. Naštěstí se nás pak sesbíralo takových deset a s pomocí ochranky jsme se z vyhrazeného prostoru dostali. Když už se mi podařilo dostat se z obchodního centra, nějakým způsobem jsem se dostala do autobusu narvaného k prasknutí směr ulice Úzká.

Pocity z koncertu jsem měla smíšené, finalisté podali perfektní výkony, které mi ovšem stačí pro příště vidět jen v televizi. Musím se přiznat, měla jsem chvilkami během koncertu docela strach, když jsem se třeba dívala na výtah v Olympii narvaný lidmi a představovala si, kolik je jeho maximální nosnost nebo když neustále z davu vytahovala ochranka holčičky ve věku osmi let.

Na závěr už můžu jen popřát finalistům, ať rychle nabytou popularitu ustojí a nezapomenou na dávné, ale pravdivé úsloví: Všechna sláva polní tráva.

BlanickaCZ