Protektor

19. 10. 2009 0:00
Rubrika: Film | Štítky: z jedné vlny

Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape … Adolf Hitler

Píše se rok 1938. Rozhlasový reportér Emil (Marek Daniel) a herečka Hana (Jana Plodková) jsou už nějakým rokem manželé. Hana zažívá šťastné období, hraje na divadle i ve filmu. Emil žárlí, protože je to přeci jenom pěkná ženská a svět filmu je lákavý.

Začíná válka a německá okupace obrací jejich životy naruby. Hana je nečekaně konfrontována se svým židovským původem, z výšin nadějně rozběhnuté kariéry padá na dno společenského žebříčku.


 

Emil se snaží ovládnout situaci a podpořit Hanku, ale zas na druhou stranu získává paradoxní příležitost znovu ovládnout Hanin život. V práci se Emilovi naskýtá velká šance posunout se v rozhlasové kariéře dál na úkor svého kolegy, který svými názory nevyhovoval (inspirováno opravdovou událostí) … Morálně to nechce příjmout, na druhou stranu chce ovšem ochránit Hanku, s níž žije v „rasově smíšeném manželství“. Dá se proto navzdory svému přesvědčení k dispozici německé propagandě. Smlouva s ďáblem si vybírá svou daň. Emilův dosavadní život, hodnoty se hroutí, láska k jeho ženě se mění v cynické „protektorství“. Hanka, která nesmí vycházet z domu, utíká ve volných chvílích sklepními chodbami do kina, kde nachází spřízněnou duši v mladém muži Petrovi (Tomáš Měcháček), který ji obdivuje a chce ...


 

Osud však na Emila nachystá past. Při útěku od mladé milenky ukradne cizí kolo, aby stihl rozhovor s nadřízeným, a tak šlápne do pedálů. Ale z rozhlasu už drnčí jak bodnutím jehlou šicího stroje poplašná zpáva: V Praze byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, jeden z pachatelů ujel z místa činu na dámském bicyklu…

Osudným kontaktem se zdánlivě banálním předmětem startuje zběsilá jízda za cílem, v němž snad Emil získá zpět ztracenou sebeúctu…

Tento film Marka Najbrta mě od začátku vtáhl do svého zdánlivě nepoutavého a všedního děje. Stylová hudba, kterou k filmu složila elektrodadaistická kapela Midi Lidi, při které nejedna lidská noha v kině poklepala do rytmu, vykreslila skvěle dobovou atmosféru. Film působil nenuceně a přirozeně a přitom na něm bylo něco vzrušujícího. Někdo říká, že otřepané téma ' Žid versus okupace' už samo o sobě je trapné a neoriginální. S tím si ale dokážu v případě tohoto filmu nesouhlasit. Neotřepaná a nápaditá myšlenka s kolem, které způsobí zvrat ve ztrátě identity (ne)jednoho člověka. Z filmu na mě dolehla silná lidskost postav, nebyly takovým typem vyhraněného modelu „ubližující – ubližovaný“, ale prostě „lidský“. Boj se svým svědomím a jak je jednoduché spadnout do kolotoče situací, které z vás buď udělají sraba a otupí vaše morální cítění, nebo hrdinu … Boj o lidskost. Kdo chce vidět, jak to nakonec dopadne, ať zajde do nejbližšího kina, kde tento film promítají a jste-li alespoň trochu náročnými diváky, nebudete zklamáni.

Během natáčení tohoto filmu také scénárista Robert Geisler píše velmi vtipný Deník komparzisty, kde každý může pod rouškou humoru nahlédnout pod pokličku filmařiny a odhalit něco málo o hercích, pro které jsou role v tomto filmu první hlavní rolí vůbec.

Protektor byl českou filmovou a televizní akademií vyslán do boje o Oscara. O výběru pěti nominovaných filmů se rozhodne začátkem příštího roku. V hlavních rolích se představili Jana Plodková a Marek Daniel. Pro mě sympaticky neznámí herci. Ze známějších herců lze uvidět třeba Jana Budaře, který není skvělý jen na plátně, ale i na divadle.

zdroj

Sdílet

Komentáře

dadinka Už nějakou dobu přemýšlím, jestli na Protektora nezajít...díky za pěkný článek.

Kristýna Boháčová Taky moc doporučuju...v mnohém jedinečný. :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka