„Bylas tam, Káťo?"
„No, byla..."
„Dobrý, viď? Tyjo, mě to tak mrzí, že jsem tam nemoh bejt!"
„Jó, nebylo to špatný, ale..."
Páša prostě už kapelu Traband poslouchá o moc dýl než já a všechny její proměny zná jako vlastní boty. Na koncert v brněnský Flédě nakonec kvůli škole nejel, ale jen jak mě doma uviděl, tak se mu rozzářily oči a duchem jako by tam právě v tu chvíli byl.
najednou jsem viděl, jak málo věcí, na kterejch vážně záleží
Hned, jakmile by přišel, obklopili by ho kamarádi, kteří se tam náhodou potkali. Půl hoďky zpoždění by s nima proplkal o „důležitých" věcech. Při nástupu kapely by tleskal a smál se omluvě umně zakamuflovaný do zvukový zkoušky.
já nejsem z těch, co prosí, ani ten, kdo žebrá o pomoc
Ale já znám kapelu Traband jenom krátce, a tak ji zatím nesměle okukuju. Přesto jsem na jejich koncert došla, protože písničky z poslední desky Přítel člověka jsou - jak to jenom říct? Prostě se někdy báječně hodí do mých vrtkavých nálad.
jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá
4 muzikanti, 13 nástrojů. Od kytary, baskytary a barytonové kytary přes harmonium, trumpetu, křídlovku, tubu a bubny, činely, dětské pianko, foukací harmoniku až po metalofon a tranzistorové rádio. Už jen to napovídá, že zvuk Trabandu je naprosto originální. Traband se totiž nebojí stále zkoušet něco nového. Na začátku hráli nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila.
jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr, vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím
Měli úspěch, ale jejich náročnějším hudebním výletům už tahle stavba přestala vyhovovat, a tak byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec.
dej mi, Bože, dobrou ženu a budu mít dost
Třetí kapitolu svojí existence nastartoval Traband právě deskou Přítel člověka. Klíčovým nástrojem určujícím zvuk bylo šlapací harmonium, podpořené barevnými rytmickými výšivkami bicích a kytary. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Už tedy nikoliv "world", ale spíš "home" music.
jsem velmi velmi bohatý pán, mám všechno, co chci a co chci, to mám
Nová deska, která co nevidět vyjde, bude zase trochu jiná. Ochutnávku jsme dostali na koncertě. Čekala jsem nadšení nebo odpor, prostě nějaký emoce. Tak, jak jsem je viděla kolem sebe. Ale místo toho jsem byla pokorným posluchačem a divákem. A spíš než odvaz to byl pro mě podnět k přemýšlení. Texty jejich písniček jsou víc nebo míň příběhový, zachycujou putování krajinou, hledání domova, přírodní motivy a životní zvraty. Jsou to vlastně zhudebněný básně, který si jde přečíst jednou, dvakrát - nějak a pak nějak jinak. A po roce třeba zase nějak jinak.
jsem možná jenom nepatrný zrnko písku, ale nikdy cizinec na pobřeží
Můžete si zaskákat při dechnu nebo se zamyslet při lyričtějších písničkách, můžete si s nimi zazpívat notoricky známou Sáru nebo se nechávat překvapovat novýma textama, můžete se třeba i jen nechat unášet nezvyklým spojením hudebních nástrojů. S Trabandem můžete prostě jezdit pořád, protože nezrezne.
www.traband.net
PS: A napsali písničku Katarina! Je jen na tři akordy, ale co už;)
Já byl na Trabandech jednou a taky došlo na "omluvu umně zakamuflovanou do zvukové zkoušky." <br />
<br />
Tak přemýšlím, zda to není Trabandí umělecký záměr - ukázat, jak bravurně zvládají zvukové zkoušky :-)
moc pěkné :-)
Tak koukám, že nám na Signálech rostou schopné kulturní referentky :-). Moc pěkná reportáž :-)
Těším se na ně někdy někde! :)
Ty jo, skvělej report! :)
Jé, trabandi :) baví mě ochutnávat skvělé kousky z této kapely.. hezky napsané, Káťo :)
pěkně, škoda, že jsem tam nebyla ... :)
Nerezne? Tak to se vyplatí! :)<br />
Moc jsem se s ním ještě nepotkal (když nepočítám jízdy v "bleděmodrým trabantu" v dětství ;)), moje dvě oblíbené jsou Černej pasažér a Přijíždí posel...
Přijíždí posel je taková...nezapomenutelná...jj<br />
<br />
Krajinou stínů jezdec bloudí světem<br />
Ve sněhu zbydou stopy - a stopy vítr smete<br />
Cesta je nekonečná, odnikud nikam vede<br />
Přijíždí posel a nikdy nedojede<br />
protože zapomněl<br />
kdo ho posílá<br />
Kdo ho posílá?
Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích<br />
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme<br />
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti<br />
na tomhle světě - přicházíme, odcházíme
Jsem moc rád, že jsem tam mohl být... :-)
Káťo, skvělej článek:) I když znáš Traband jen krátce, musím uznat, že se z Tebe stává docela odborník:) Páša
listopad 2006 + Kobylisy + Traband = vynikající koncert s bezva atmosférou v klubu Vrtule... od té doby moje nejoblíbenější: Sáro (dokonce jsem ji zaslechl na Proglase)
listopad 2006 + Kobylisy + Traband = vynikající koncert s bezva atmosférou v klubu Vrtule... od té doby moje nejoblíbenější: Sáro (dokonce jsem ji zaslechl na Proglase)
Měla jsem štěstí být na Trabandech 3x a pokaždý je to skvělej hudební zážitek. Doporučuju:)<br />
<br />
Nechci bejt jako ve větru strom<br />
kterej se skácí když udeří hrom.<br />
I kdyby po mě tady zbyl jenom prach<br />
ať jsem aspoň písek v přesýpacích hodinách.
Bohužel jsem se teď do Brna nedostala. Můžeš nám aspoň naznačit jaké bude to další CD ? U Trabandu totiž člověk nikdy neví s čím přijdou :-)
Přesně tak, i pro mě to bude překvapení, ale můžu naznačit, že nebude tak lyrické jako přítel člověka a budou tam víc slyšet dechy a harmonium:) Pokud by sis je chtěla ještě letos poslechnout v Brně, máš možnost 6.12. v klubu Desert.
Díky Katko za skvěle napsanou reportáž! Na koncertě jsem byla poprve, ale poslouchám je už dlouho a patří k mojim nej....=)
Díky za pochvalu, ale reportáž to zatím není :D Nicméně už vím, jak by se měla dělat, takže jeden z příštích článků se možná tímto titulem honosit bude moci ;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.