Traband jede

27. 10. 2009 10:26
Rubrika: Hudba | Štítky: z jedné vlny

„Bylas tam, Káťo?"

„No, byla..."

„Dobrý, viď? Tyjo, mě to tak mrzí, že jsem tam nemoh bejt!"

„Jó, nebylo to špatný, ale..."

 


 

Páša prostě už kapelu Traband poslouchá o moc dýl než já a všechny její proměny zná jako vlastní boty. Na koncert v brněnský Flédě nakonec kvůli škole nejel, ale jen jak mě doma uviděl, tak se mu rozzářily oči a duchem jako by tam právě v tu chvíli byl.

najednou jsem viděl, jak málo věcí, na kterejch vážně záleží

Hned, jakmile by přišel, obklopili by ho kamarádi, kteří se tam náhodou potkali. Půl hoďky zpoždění by s nima proplkal o „důležitých" věcech. Při nástupu kapely by tleskal a smál se omluvě umně zakamuflovaný do zvukový zkoušky.

já nejsem z těch, co prosí, ani ten, kdo žebrá o pomoc

Ale já znám kapelu Traband jenom krátce, a tak ji zatím nesměle okukuju. Přesto jsem na jejich koncert došla, protože písničky z poslední desky Přítel člověka jsou - jak to jenom říct? Prostě se někdy báječně hodí do mých vrtkavých nálad.

jsme silný jak silný je lano, co k nebi nás poutá

4 muzikanti, 13 nástrojů. Od kytary, baskytary a barytonové kytary přes harmonium, trumpetu, křídlovku, tubu a bubny, činely, dětské pianko, foukací harmoniku až po metalofon a tranzistorové rádio. Už jen to napovídá, že zvuk Trabandu je naprosto originální. Traband se totiž nebojí stále zkoušet něco nového. Na začátku hráli nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila.

jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr, vezu se odnikud nikam a nevím, kde skončím

Měli úspěch, ale jejich náročnějším hudebním výletům už tahle stavba přestala vyhovovat, a tak byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec.

dej mi, Bože, dobrou ženu a budu mít dost

Třetí kapitolu svojí existence nastartoval Traband právě deskou Přítel člověka. Klíčovým nástrojem určujícím zvuk bylo šlapací harmonium, podpořené barevnými rytmickými výšivkami bicích a kytary. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Už tedy nikoliv "world", ale spíš "home" music.

jsem velmi velmi bohatý pán, mám všechno, co chci a co chci, to mám

Nová deska, která co nevidět vyjde, bude zase trochu jiná. Ochutnávku jsme dostali na koncertě. Čekala jsem nadšení nebo odpor, prostě nějaký emoce. Tak, jak jsem je viděla kolem sebe. Ale místo toho jsem byla pokorným posluchačem a divákem. A spíš než odvaz to byl pro mě podnět k přemýšlení. Texty jejich písniček jsou víc nebo míň příběhový, zachycujou putování krajinou, hledání domova, přírodní motivy a životní zvraty. Jsou to vlastně zhudebněný básně, který si jde přečíst jednou, dvakrát - nějak a pak nějak jinak. A po roce třeba zase nějak jinak.

jsem možná jenom nepatrný zrnko písku, ale nikdy cizinec na pobřeží

Můžete si zaskákat při dechnu nebo se zamyslet při lyričtějších písničkách, můžete si s nimi zazpívat notoricky známou Sáru nebo se nechávat překvapovat novýma textama, můžete se třeba i jen nechat unášet nezvyklým spojením hudebních nástrojů. S Trabandem můžete prostě jezdit pořád, protože nezrezne.

www.traband.net

PS: A napsali písničku Katarina! Je jen na tři akordy, ale co už;)

 

Sdílet

Komentáře

katerzina Díky za pochvalu, ale reportáž to zatím není :D Nicméně už vím, jak by se měla dělat, takže jeden z příštích článků se možná tímto titulem honosit bude moci ;)

kristinad Jé, trabandi :) baví mě ochutnávat skvělé kousky z této kapely.. hezky napsané, Káťo :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka